Co je UMBANDA
Umbanda je novodobým duchovním hnutím, jež výrazně čerpá z afrických náboženských kultů. Samotný název Umbanda pochází z bantuských jazyků, v nichž znamená „umění léčit.“ Stejně jako většina afro-latinských náboženství (Santería, Candomblé, Macumba) má své kořeny v duchovních tradicích západní a centrální Afriky (víra v oriše), které do jižní Ameriky a Karibiku přišly s dováženými otroky na cukrové a tabákové plantáže mezi 16. – 19. stoletím. Kromě toho je její učení ovlivněno evropským spiritismem, esoterikou a křesťanstvím. Díky čerpání z rozličných tradic pro nás může být až překvapivé, kolik známých duchovních vlivů ze Západu je zároveň v Umbandě přítomno. Čím více se člověk s tímto směrem seznamuje, tím více rozeznává tradice, které jsou mu známé i v naší kultuře. Zároveň ty prvky, které jsou neznámé, působí velmi přirozeně a srozumitelně na naše nejhlubší archetypální chápání…
Umbanda měla být založena roku 1908 sedmnáctiletým spiritistou Zéliem de Moraes, který trpěl vleklou nemocí (paralýza), během níž se mu v Rio de Janeiru zjevovali různí duchové. Později obdržel poselství od ducha jezuitského kněze a indiánského náčelníka Sedmi křižovatek (Caboclo das Sete Encruzilhadas), že by měl založit nové náboženství, které by bylo vyznáním všech současných Brazilců bez rozdílu rasy či sociální vrstvy. Do té doby se v rámci spiritistických seancí pracovalo s pomocnými duchy, ale i zde vládla značná diskriminace vůči duchům původních domorodých obyvatel Brazílie nebo duchům bývalých černošských otroků. Ti byli totiž považováni za zaostalé kvůli své rase a jednoduchému způsobu mluvy. Proto se v Umbandě setkáváme s duchovními postavami z tradice původních indiánů, dovezených černochů ale i vládnoucích bílých kolonizátorů.
Umbanda však není černošským náboženstvím jako třeba Candomblé, neboť již nijak aktivně s původními kulty v Africe neinteraguje. Umbanda je něco typicky brazilského, kde se stýká a míchá mnoho různých tradic dohromady. Dalším z takto významných pilířů je spiritismus (Espiritismo), který se v Brazílii šířil po saloncích učenců již v padesátých letech devatenáctého století a z nich mezi obyčejný lid.
Přímým zakladatelem spiritismu/kardecismu byl Francouz Hippolyte Rival, který své publikace o spiritismu psal pod jménem Alan Kardec. Podle něj byl hmotný i nehmotný svět utvořen z jedné původní energie, jež se postupně rozrůzňovala do všelijakých forem a tvořila tak mnoho možností a světů. Tyto světy jsou spolu, ač se to tak nemusí zdát, propojeny univerzálními zákonitostmi (např. sympatie, karma, milost aj.), jež platí pro všechny jejich obyvatele a ti si jsou takových zákonů vědomi do té míry odpovídající jejich duchovnímu vývoji.
Všechny tyto duše jsou původně stvořeny rovnocenné, nadány rozumem a svobodnou vůlí. Podle dosažené úrovně duchovního poznání Kardec rozlišuje tři skupiny duší, a to čisté duchy, kteří se již svým vývojem zcela osvobodili od nadvlády hmoty, dobré duchy, jež jsou rozvinutí do takové úrovně, že u nich převažuje duch nad hmotou, a nedokonalé duchy, u nichž vládne hmota nad duchem. Zlo je tak podle Kardeca zapříčiněno pouhou nevědomostí, ale neexistuje samo od sebe. Všichni se vyvíjí podle principu karmy, díky kterému můžou nejlépe zakusit důsledky svých činů.
Alan Kardec si pak od svého učení sliboval pomoc i třeba zmateným duším (inkarnovaným i těm neinkarnovaným) na jejich cestě duchovního vývoje. A to stejné převzala za svůj cíl umbanda – všem, bez rozdílu odkud přichází, pomoci v jejich duchovním vzestupu. Kromě toho je výrazným prvkem v umbandě práce s průvodci (guias), jež jsou těmi čistými duchy, kteří skrze média zde na Zemi přinášejí léčení a podporu v našem uvědomění.